- Tučapy uctily památku slavného rodáka Ančerla -

(Táborský deník 14.4.2008)


ietní akt a vernisáž se konaly v Tučapech na Táborsku, rovných sto let totiž v pátek 11.4.2008 uplynulo od narození jejich slavného rodáka Karla Ančerla. V rodné obci uctili jeho památku pietním aktem a otevřením putovní výstavy věnované tomuto géniovi světového dirigentského umění.
    „V Tučapech jsem žila dvacet osm let a dvanáct let jsem zde dělala matrikářku. Karla Ančerla jsem znala osobně a tuto vzpomínkovou akci bych si rozhodně nenechala ujít,“ sdělila Libuše Nováková z Brandlína.

    Pietní akt zahájil starosta Tučap Jaromír Kuttelwascher před obecním úřadem, kde byla před deseti lety umístěna pamětní deska slavného rodáka. „Ačkoli jeho rodný dům nese v Tučapech popisné číslo 68, desku jsme se rozhodli pověsit sem. Stavení, kde se Karel Ančerl narodil, prošlo za ta léta četnými změnami. Jednu dobu v něm sídlila dokonce pošta, často se tu střídali majitelé,“ konstatoval starosta.
    Materiály pro výstavu v budově obecního úřadu, která potrvá do 25. dubna, poskytla obci Česká filharmonie. „Tato putovní výstava je vlastně takovou menší replikou výstavy otevřené v Rudolfinu,“ vysvětlil generální ředitel České filharmonie Václav Riedlbauch a dodal, že na tohoto velikána české hudby, který rozhodně patří do hudebního nebe, by se rozhodně nemělo zapomínat.

    Připomenutí židovského původu Karla Ančerla si vzal na vzpomínkové akci na starost předseda federace židovských obcí Jiří Daníček. Pro tento den se návštěvníkům rovněž otevřely dveře místního židovského hřbitova.
    V roce 1908 se Karel Ančerl narodil do rodiny tučapského výrobce lihovin. Od jedenácti už hrál v místním orchestru a po absolvování pražské konzervatoře se rozhodl pro dráhu dirigenta. Ve třicátých letech přijal angažmá v Osvobozeném divadle a v roce 1935 poprvé řídil Českou filharmonii. Za války zakusil útrapy Terezína i Osvětimi, kde přišel o celou rodinu.
    Dirigentovo vrcholné období začalo v roce 1950, kdy byl jmenován uměleckým ředitelem České filharmonie a po emigraci v šedesátém osmém roce se stal šéfdirigentem symfonického orchestru v kanadském Torontu.


Autor: Kateřina Nimrichtrová       


    :: Zpět