Poezie růžového kavalíra

(Českobudějovické listy listy 17.6.2004, připravila Jana Friedl)


Růže, aniž by uměla mluvit, dokazuje, že je královnou v každé zahradě. Dovede svojí vůní potěšit, její půvab je pro každého i duševním lékem. Dejme jí tedy v našich zahradách a parcích takové podmínky, aby se jí tam líbilo.

bdiv, úcta a láska k růžím vycházejí z každého slova, které nadšený pěstitel Josef Havel z Hlavňova o této nádherné květině pronese. Svému hobby - šlechtění a pěstování růží se věnuje více než 50 let. Za tu dobu získal řadu významných mezinárodních ocenění a v zahraničním tisku se o jeho pěstitelských schopnostech psalo v superlativech. Pouze v Česku, které svým způsobem propaguje po celém světě (a dlužno říci, že za své), ho zná jen pár lidí.

    Často ustláno s trny nahoru

Josef Havel u své Nette Ingeborg, která byla vysazena u cesty v Římě     Sedíme s Josefem a jeho několika přáteli v pražském Novoměstském pivovaru. Řeč je nejen o květinách, ale také o životě.
    "Odmalička jsem měl rád kytičky," říká Josef Havel. "Jednou jsem ještě jako kluk viděl vzácnou rostlinku dřípatku horskou, a to mě přesvědčilo, že půjdu na zahradníka. Pak jsem ještě chodil do pokračovací školy v Táboře v botanické zahradě. Srdce pro královnu květin zahořelo až v r. 1958, kdy jsem odjel na zájezd do Lidic. Tam se tehdy pěstovaly růže z Anglie. Natolik se mi líbily, že jsem koupil rouby - jedno očko stálo korunu a výhonek 5 korun, což byly tehdy dost velké peníze - a růžím jsem od té doby zůstal věrný."
    Nebylo ale vždy dobře. Josef vzpomíná, jak v době znárodňování naškolkoval na vlastních polích 28 000 podnoží. Příští jaro je sestříhal nad očkem a těšil se. Tolik očekávaný výsledek se ale nedostavil. Namísto toho dostal obsílku, že se pole musejí dát do užívání JZD.
    Od té doby jich další tisíce naočkoval a některé nové sorty vyšlechtil. Zúčastnil se svými výpěstky také mezinárodních soutěží a v obtížné konkurenci jako jediný z tehdejšího východního bloku uspěl.

    Jak po létech vzpomínáte na jednu z prvních soutěží, jíž jste se zúčastnil?
    "Konala se v Erfurtu, v bývalém NDR. Ze zahradnictví v Průhonicích tam poslali 5 vzorků, z Žehušic u Brna 9 a já jsem přihlásil do soutěže moji první Cantilenu Bohemicu. Když jsme odjížděli domů, najednou přiběhla jedna šlechtitelka a povídá: Pane Havle, víte, že jste dostal zlatou medaili? Já jsem se hned běžel přesvědčit, a skutečně, u mojí růže byla zlatá!"

    V jakých kategoriích se soutěží?
    "Existuje několik kategorií, například velkokvěté, malokvěté, pnoucí růže, sadové, mini růže. Nyní je nově zařazena i skupina růží půdokryvných, což jsou košaté rozložité keře."

    Co se týče počtu růží, které přihlášený zasílá, je to různé podle typu soutěže a místa. Například do Říma posílá pan Havel 5 keřů, v Belfastu jich chtějí 25. Určitě si umíte představit, jak nákladná je taková akce pro českého důchodce, kerý si vše hradí z vlastní kapsy.

    Které odrůdy růží do soutěží posíláte a jak se hodnotí?
    "Všechny sadby, které do soutěže posílám, vznikly jako mutace. V místě, kde soutěže probíhají, se na podzim růže vysázejí a po dvě vegetace je hodnotí permanenntní porota. Nakonec je anonymně boduje mezinárodní porota. Hodnotí se všechny vlastnosti, např. tvar a barva poupěte, tvar a barva květů, olistění, vůně, celkový charakter vzrůstu keře, odolnost apod."

    Podle předpisu růže, které se posílají do soutěže, nesmějí být na trhu ani napsané v katalogu. Pro tyto účely mohou být použity až po skončení soutěže. V Římě se jednotlivým exponátům uděluje maximálně 30 bodů, v Baden Badenu je nejvyšší počet 100. Naději má např. růže, která dosáhne již kolem 70ti bodů.

    Kdo se v soutěžích uplatňuje nejvíce?
    "Jsou to hlavně Francouzi, Němci, Holanďané a Angličané."

    Dál bude žít ve své růži

    Josef Havel vyšlechtil 7 vlastních sort. Každá z jeho růží voní jinak, dokonce se charakter vůně mění v průběhu dne. Jednu drobnokvětou růži pojmenoval Charta 77 - to bylo ještě v dobách předlistopadových. Další už měly názvy hodné královen - Cantilena Bohemica, Cantilena Moravica, Nette Ingeborg, Nette Rosemarie, Cantilena Slovenica ... O tom, že je Josef Havel pokládán za znalce a odborníka, svědčí nejen jeho členství v Rosa klubu, ale i zájem ze zahraničí, patří mezi německé Milovníky růží, je čestným členem Královské růžařské společnosti a Švýcarské růžařské společnosti. Díky svým znalostem byl jmenován členem mezinárodní poroty v Baden Badenu, kam jezdí hodnotit exempláře již 24 let, a v Římě, kde se bodování zúčastnil již šestkrát.
    V roce 2002 se dočkal ocenění i u nás. Ústřední zahrádkářský svaz mu udělil nejvyšší vyznamenání za dlouholetou osvětovou činnost v České republice a reprezentaci ve světě v oblasti pěstování a šlechtění růží. Na otázku, co sám považuje za svůj největší úspěch odpovídá: "To, že mohu svou prací dělat lidem radost."