Poezie růžového kavalíra
(Českobudějovické listy listy 17.6.2004, připravila Jana Friedl)
Růže, aniž by uměla mluvit, dokazuje, že je královnou v každé zahradě. Dovede svojí
vůní potěšit, její půvab je pro každého i duševním lékem. Dejme jí tedy v našich
zahradách a parcích takové podmínky, aby se jí tam líbilo.
bdiv, úcta a láska k růžím vycházejí z každého slova, které nadšený pěstitel Josef Havel
z Hlavňova o této nádherné květině pronese. Svému hobby - šlechtění a pěstování růží se věnuje
více než 50 let. Za tu dobu získal řadu významných mezinárodních ocenění a v zahraničním
tisku se o jeho pěstitelských schopnostech psalo v superlativech. Pouze v Česku, které
svým způsobem propaguje po celém světě (a dlužno říci, že za své), ho zná jen pár lidí.
Často ustláno s trny nahoru
Sedíme s Josefem a jeho několika přáteli v pražském Novoměstském
pivovaru. Řeč je nejen o květinách, ale také o životě.
"Odmalička jsem měl rád kytičky," říká Josef Havel. "Jednou
jsem ještě jako kluk viděl vzácnou rostlinku dřípatku horskou, a to mě přesvědčilo, že půjdu
na zahradníka. Pak jsem ještě chodil do pokračovací školy v Táboře v botanické zahradě. Srdce
pro královnu květin zahořelo až v r. 1958, kdy jsem odjel na zájezd do Lidic. Tam se
tehdy pěstovaly růže z Anglie. Natolik se mi líbily, že jsem koupil rouby - jedno očko
stálo korunu a výhonek 5 korun, což byly tehdy dost velké peníze - a růžím jsem od té
doby zůstal věrný."
Nebylo ale vždy dobře. Josef vzpomíná, jak v době znárodňování
naškolkoval na vlastních polích 28 000 podnoží. Příští jaro je sestříhal nad očkem a
těšil se. Tolik očekávaný výsledek se ale nedostavil. Namísto toho dostal obsílku,
že se pole musejí dát do užívání JZD.
Od té doby jich další tisíce naočkoval a některé nové sorty
vyšlechtil. Zúčastnil se svými výpěstky také mezinárodních soutěží a v obtížné konkurenci
jako jediný z tehdejšího východního bloku uspěl.
Jak po létech vzpomínáte na jednu z prvních soutěží, jíž jste
se zúčastnil?
"Konala se v Erfurtu, v bývalém NDR. Ze zahradnictví v Průhonicích
tam poslali 5 vzorků, z Žehušic u Brna 9 a já jsem přihlásil do soutěže moji první
Cantilenu Bohemicu. Když jsme odjížděli domů, najednou přiběhla jedna šlechtitelka a
povídá: Pane Havle, víte, že jste dostal zlatou medaili? Já jsem se hned běžel přesvědčit,
a skutečně, u mojí růže byla zlatá!"
V jakých kategoriích se soutěží?
"Existuje několik kategorií, například velkokvěté, malokvěté,
pnoucí růže, sadové, mini růže. Nyní je nově zařazena i skupina růží půdokryvných, což
jsou košaté rozložité keře."
Co se týče počtu růží, které přihlášený zasílá, je to různé podle
typu soutěže a místa. Například do Říma posílá pan Havel 5 keřů, v Belfastu jich chtějí
25. Určitě si umíte představit, jak nákladná je taková akce pro českého důchodce, kerý si
vše hradí z vlastní kapsy.
Které odrůdy růží do soutěží posíláte a jak se hodnotí?
"Všechny sadby, které do soutěže posílám, vznikly jako mutace.
V místě, kde soutěže probíhají, se na podzim růže vysázejí a po dvě vegetace je hodnotí
permanenntní porota. Nakonec je anonymně boduje mezinárodní porota. Hodnotí se všechny
vlastnosti, např. tvar a barva poupěte, tvar a barva květů, olistění, vůně, celkový
charakter vzrůstu keře, odolnost apod."
Podle předpisu růže, které se posílají do soutěže, nesmějí být
na trhu ani napsané v katalogu. Pro tyto účely mohou být použity až po skončení soutěže.
V Římě se jednotlivým exponátům uděluje maximálně 30 bodů, v Baden Badenu je nejvyšší
počet 100. Naději má např. růže, která dosáhne již kolem 70ti bodů.
Kdo se v soutěžích uplatňuje nejvíce?
"Jsou to hlavně Francouzi, Němci, Holanďané a Angličané."
Dál bude žít ve své růži
Josef Havel vyšlechtil 7 vlastních sort. Každá z jeho růží voní
jinak, dokonce se charakter vůně mění v průběhu dne. Jednu drobnokvětou růži pojmenoval
Charta 77 - to bylo ještě v dobách předlistopadových. Další už měly názvy hodné královen -
Cantilena Bohemica, Cantilena Moravica, Nette Ingeborg, Nette Rosemarie, Cantilena Slovenica ...
O tom, že je Josef Havel pokládán za znalce a odborníka, svědčí nejen jeho členství v
Rosa klubu, ale i zájem ze zahraničí, patří mezi německé Milovníky růží, je čestným členem
Královské růžařské společnosti a Švýcarské růžařské společnosti. Díky svým znalostem
byl jmenován členem mezinárodní poroty v Baden Badenu, kam jezdí hodnotit exempláře již
24 let, a v Římě, kde se bodování zúčastnil již šestkrát.
V roce 2002 se dočkal ocenění i u nás. Ústřední zahrádkářský svaz
mu udělil nejvyšší vyznamenání za dlouholetou osvětovou činnost v České republice a
reprezentaci ve světě v oblasti pěstování a šlechtění růží. Na otázku, co sám považuje
za svůj největší úspěch odpovídá: "To, že mohu svou prací dělat lidem radost."
|